Wolfgang R. Kubizek

… und alle Toten starben friedlich…
... a všichni mrtví odešli v pokoji...

Oratorium o pěti částech
Pro sóla, chór a orchestr
Text: Vladimir Vertlib
 

Uprostřed dění se nachází mladá žena, která hledá způsob jak naložit se sužujícími příběhy masových vražd v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Neví si rady, jak se zbavit emocionálních a morálních otazníků, které vnímá jako psychickou zátěž.

Nejdříve uteče do svých snů a představuje si, že koncentrační tábor Mathausen nikdy neexistoval. Avšak hlasy těch, jež přežili, vyprávějící o kamenolomech, o selekcích a o pochodech smrti, ji vrátí zpátky na zem. V řadě dialogů pozná tato mladá žena různé osoby s rozdílnými názory na nacistické zločiny.

Antisemitka zpochybňuje historické skutečnosti, pseudorevolucionář, bývalý osmašedesátník se obrací na obecnou špatnost lidí a nechává tak šoa (Shoah - hebrejský výraz pro holocaust) v pozadí. Dcera muže, který šoa přežil, vypráví, jak je pro ni historie mučivě všudepřítomná a jak málo jsou potomci zločinců ochotni se s historií vyrovnat. Závěrem popisuje syn bývalého vojáka branné moci své rozhořčenné, marné pokusy promluvit si se svým otcem o jeho zamlčené účasti na zločinech nacismu.

Tato setkání plní život mladé ženy nejistotou. "Kde se nachází cesta, kterou se musím vydat?", chór se tak ptá obětí, které se znovu dostávají ke slovu. "Jaká z toho plynou ponaučení?" a "Jaká naděje mi zbývá?". Oběti ve svých odpovědích neukazují cestu, nenabízejí poučení, ba ani nedávají naději. Ale ujišťují mladou ženu o tom, že existují i se svými zkušenostmi.

Nenechají se využít ani potlačit, mluví pouze o tom, co se opravdu stalo. Mladá žena, tápající mezi zoufalstvím, pocitem viny a nadějí, se tak může při hledání cesty historií o hlasy obětí opřít.

(Originální shrnutí v němčině: Christian Angerer)